Tuesday, 24 April 2007

Wednesday, 18 April 2007

Hori, Riiiho, Hori...

je pisnicka, kterou jsem se naucil na hudebni nauce. Napada me proto, ze cestou do prace jsem videl dva dohorivajici automobily a jeden uz nalozeny na odtahovaci. Zastavky jsou na tom stejne jako vzdy, rozbite. Bude sranda...

Tuesday, 17 April 2007

Za 5 dni volby…

Tuto neděli 22.dubna to začne, čeká nás první kolo prezidentských voleb. Pokud žádný z kandidátů v prvním kole nevyhraje nadpoloviční většinou, 5.května přijde kolo druhé jen mezi dvěma nejsilnějšími. Většina mých spolupracovníků zatím neví, kterého z těch dvanácti zaškrtnout. Ti rozhodní jako lidé z neziskového sektoru vybírají levici. Jsou tu i tací, kteří budou volit bíle (pro nikoho). Ve volebním dění se ve své pracovní skupině orientuji nejvíce. Jim je to ukradené. Ti víc extrémní možná jen v skrytu duše doufají, že vyhraje Le Pen nebo Sarkozy, neboť „už dlouho nedemonstrovali“ . Dokonce už jsem několikrát zaslechl názor, že pokud se do druhého kola dostane opravdu Le Pen se Sarkozym, je lepší volit Le Pena, aby vznikla občanská válka, a následně ta dlouho očekávaná Šestá Republika. Problém levice je množství kandidátů bez jediného leadera. Dříve se myslelo, že by tuto roli mohla zastávat Segolene Royal za Parti Socialiste, ale francouzské kolektivní vědomí ji dnes chápe jako neschopnou/nevhodnou. A tak levicoví voliči budou hlasovat nejspíše obdobně jako v roce 2002, tak pět procent pro pošťáka Besancenota (Ligue communiste révolutionnaire) i pro Arlette Laguiller (Lutte ouvrière), zbytek pro Marie-George Buffet (Parti Communiste)a Segolene Royal...zatímco rasisti dají hlas Le Penovi, bohatí Sarkozymu (aby jim snížil ISF- daň pro vlastníky majetku vyšší než 760 000 euro) a zbytek pro středopravicového kandidáta Francois Bayouru. Takto zjednodušovat samozřejmě nejde, ale lepšímu pochopení to snad pomůže.
Spíše než politiku je zajímavější pozorovat přístup společnosti. Až na dva lidi jsem tu nepotkal nikoho, kdo by svůj výběr dokázal vysvětlit, kdo by četl program svého kandidáta. Na meetingu, podle výzkumu veřejného mínění druhého nejsilnějšího kandidáta, Francois Bayrou bylo v čtyřistatisícové grenobelské aglomeraci odhadem 800 lidí. Naproti tomu jedno z pěti francouzských nejvíce sledovaných videí na youtube se jmenuje: Le Vrai Sarkozy. Sugestivně se v něm míchají policejní záběry z předměstí s hudbou a proslovy maďarského hlupáka Sarkozyho. Jediná pozorovatelná změna v ulicích jsou plakáty, ale ne jen tak všude. Po minulých volbách se zpřísnily zákony a tudíž jsou jen na předem připravených dvanácti tabulích před radnicemi a ostatními státními institucemi. Podle nového zákona také plakáty nesmí obsahovat kombinace barev francouzské vlajky pokud nejsou součástí loga strany kandidáta. Možná, že to nebyl vůbec špatný nápad, je však smutné, že dnes už ve většině demokracií rozhoduje o budoucím směřováním země barva plakátů.

Friday, 6 April 2007

Asi není na koho, sveďme to na cizince…

Když jsem přišel před vchod do bytu, stála před ním krabice. Vzal jsem ji a nechal si ji na tříděný odpad. Po chvíli kdosi zaklepal, byl to pan soused. Viděl jsem ho poprvé, postupně ho však obklopili ostatní, které už znám. Začalo to tim, že nezavírám dvěře, pouštim si nahlas hudbu, pokračovalo to větou o mých návštěvách a divných lidech a skončilo pětiminutovým diskurzem o tom, že tam bydlí deset let a nikdy neměli problémy. A od té doby, co jsem se tam nastěhoval…už je toho zkratka moc. Kdosi jim rozbil okno, ukradl foťák, šperky a počítač. Přišel jsem zrovna z kurzu francouzštiny. Začal jsem mu vysvětloval, že u mě, až na jednoho přítele z Lyonu, nebyl za poslední dva měsíce nikdo. Že dnes jsem je nechal otevřené, protože měl přijít týpek, co mi má opravit kohoutek. Moc ho to neuklidnilo a pokračoval. Vybalil jsem na něj: Jaime pas le facon dont vous me parlez – Nelíbí se mi způsob, jakým se mnou mluvíte (to se mi líbilo, neboť to znělo opravdu francouzsky), a omluvil se za tu hudbu, protože je docela dobře možné, že ji někdy slyšeli (subwoofer zejo).
Rozhovor se po chvíli uvolnil, řikal, že mě z ničeho neobviňuje, ale zopakoval, že od tý doby, co sem se nastěhoval, je tu nebezpečno. Hmmm. Nakonec mi řekl, že sem gentil (hodný) a spolu s družkou mi ukázali, jak jim rozbili okno. Následně přijeli poli cajti, my si podali v dobrém ruce, on se omluvil, že byl enervé , a já se šel navečeřet. Jídlo mi to přeci jen znechutilo. Následný čaj už ne.
Přemýšlel jsem, jak moc by mě nasralo (nasere), kdyby mi ukradli notebook a foťák, můj jediný pro zloděje cenný majetek. K zaveru sem nedosel.
Dnes odjíždím vlakem do Lille, za Vojtěchem a bez lístku. Když se k němu nedostanu, tak z toho bude alespoň pěkné vyprávění o pobytu na záchodě, na policejní stanici, neexistující adrese na pokutě…či nějak tak). Ya des cigales dans la fourmiliere !

Wednesday, 4 April 2007

Compagnons d'Emmaüs







První emauzský dům byl založen v roce 1949.Dnes jich po světě existuje kolem 300, zejmena ve Frankofonii. Jsou určeny pro bezdomovce, ale i pro ty, kteří si z různých důvodů nemohou najít práci (francouzština to vyjadřuje vágněji - dans la précarité – v nejistotě). Denně do nich lidé zdarma přiváží staré věci, které jsou následně přetříděny a vystaveny za nízké ceny v prodejně. Jedná se hlavně o nábytek, nádobí, knihy, oblečení a elektroniku. Prodejci (tzv.společníci-les compagnons) se společně stravují a dostávají „kapesné“, většina z nich na místě i bydlí. Mimo to občasně pořádají humanitární akce ve formě naloženého kamionu nezbytnostmi – poslední z Grenoblu vyjel do Sarajeva. Zhruba před měsícem umřel zakladatel těchto domů, katolický kněz l’Abbé Pierre. V českých mediích se tato zpráva téměř neobjevila. Vybavuji si jen sloupek v časopisu Týden. Tady se jeho fotografie objevila na všech titulních stranách největších periodik. Nedlouho před jeho smrtí se však nechal slyšet, že se na svou smrt těší, neboť to pro něho znamená setkání s bohem.
Katein pondělí projekt je právě výpomoc v jednom ze dvou grenobelských emauzských domů. Mají připravit výstavu za účelem jejich propagace. Poprosili mě, jestli bych jim neudělal pár fotografií.
vojtech a dit...
Neni to zrovna tak jak rikas. Vzdyt to vsechno zacalo v zime 1954, kdy na ulici umrzali bezdomovci. Tak ztropil povyk na RTL a druhej den ziskal 500 melounu franku(cca 8 mil euro) od dobrovolnejch darcu(napr Ch. Chaplin dal 2 mil.).. A tak zaclo zakladani emauzskejch komunit, pro lidi bezdomova(coz ale neznamena jen archetypy Hlavaku v Praze, ale i milion dalsich typu lidi co se na ulici dostanou), jedinou podminkou pro prijeti bylo (a je), ze na tom dome musej pracovat(opravy, participace pri priprave jidla, atp.) a az sekundarne vznikla vetev "Action sociale et logement" (cinnost socialni a co se tyce bydleni), tedy to, co jsme navstivili spolu v Grenoblu a to co tu mas foceny. Jinak jak rikas, tady humbuk(kdo se neobjevil na pohrbu, byl za lamu), pohrebni obrad v Notre Damme(Sarko, Segolene, Bayrou, a ja nevim kdo jeste. Asi tri tejdny po jeho pohrbu v malym mestecku Seine-Maritime, ukazovali v tv, jak furt putujou znamy, bejvali bezdomovci, uctivatele k jeho hrobu. Jinak samo fr. wiki, zejo.

Sunday, 1 April 2007

Feignant...

Byla tu Marie-George Buffet. Byl tu i Jose Bove. A ja stale nejsem s to neco napsat. Tak brzy...(snad)

Le Jardinage

Můj projekt od středy do pátku je teď práce na jedné ze Zahrad Solidarity. Solidární je proto, že je otevřená denně a kdokoliv do ní může přijít hrabat, rýt, rýpat,jezdit s kolečkem... Na ošetření rostlin se používají jen biologické prostředky, které se z velké části připravují přímo na místě/pesticid vyluhovaný z kopřiv aj./. Nás dobrovolníků je osm, v současné době ji připravujeme na jarní satbu (rýpeme a stavíme kompost), později bychom měli také pracovat s dětmi z mateřské školky, kteří každý den přichází do svého koutku. Za zahradu je odpovědná Amélie (na fotkách v oranžovém). Na začátku projektu nám četla části z úspěšné žádosti o grant na 60000E- zahrada zbyla dnes jedním z mála míst pro setkávání všech kultur, sociální vztahy se v ní tvoří nenuceně a přirozeně, návrat ke kořenům (obrazně i doslovně). Vždycky na mě zapůsobí její filosofické úvahy – naposledy srovnávala lidské bytí s květinami, anebo když vyprávěla o tom, že někteří lidé chodí do zahrady vykonávat jen určité práce- například kuřák v klobouku chodí jen rýpat – když mluví, tak neděla také nic jiného – ale to už je možná jen etymologická interpretace čecha. V poledne někdo ze zahrady uvaří pro ostatní oběd, kteří mu následně zaplatí část z ceny podle propočtu. Cena na člověka se tak pohybuje kolem eura, neboť se ve velkém využívají produkty zahrady – teď jsou to hlavně různé druhy zelí.