A s Francii skon čím za chvíli. Dojemný poslední příspěvek nečekej.Pa milý čtenáři.
Unis-cité pořádá každým rokem národní sjezd všech poboček do Paříže. Z původních 50ti dobrovolníků dobrovolníku před deseti lety jejich počet vzrostl až na dnešních 650.
Večer jsem šel ke Clementovi. Přišla i Estelle a Mathieu. Clement hulí kvůli škole jen o víkendu, nevěřil jsem vlastnímu nosu. Fotky se mi nepovedly a tak sem aspon zahejbal ve photoshopu šavlemi. Vlak do centra mi jel v 6.10.
V pátek jsme chodili po třech Paříží a zjišťovali přístupnost obchodů pro vozíčkáře. Výsledkem bude webová databáze s přehledem a hodnocením aksesibility 1800 pařížských obchodů. Slečna na fotce je z Lille. Fotka té druhé se mi nepovedla.
Metra byla oblečena do oranžovéV rámci mého pondělí s vozíčkářema jsme se šli podívat do domova důchodců v jejich čtvrti. Všechny ulice ve Wiskozu jsou pojmenovány podle padlých z druhé světové války. Hledáme pamětníky, aby nám řekly cokoli z čehož bychom následně mohli udělat výstavu. Povídali jsme si s madame, která nám vyprávěla o první lednici v roce 1957,o tom, že popelnice neexistovaly, protože se vše pálilo, že byty se nezamykaly, protože v nich nebylo co ukrást..když jsem řekl, že jsem Čech, ukázala na dědu v povzdálí s tím, že on také.
Karel se ale narodil ve Francii. V roce 1935 přišli jeho rodiče do Grenoblu do textilní továrny. Spolu s nimi i mnoho dalších poláků, maďarů, italů i jiných cizinců. Ve Francii totiž tento průmysl neměl tradici a tak lákali cizince se zkušenostma. Postupně se jim tu narodili tři děti. V rodině vždy mluvili česky a ve Francii všichni zůstaly. Mluvil bez přízvuku, ale s chybami, používal zastaralé výrazy (bylo to tu samý hala bala, talijáni...) a modifikoval francouzské do češtiny (espaňolové). Čechy v Grenoblu žádné nezná. S jeho rodiči prý přišla ještě slovenská rodina, ale ti u jsou všichni mrtví. V Čr byl naposled před rokem. Má šest dětí a v životě vytřídal tři profese, všechny dělnické. Jeho děti česky už neumí, ale teď mu prý vyčítají, že je to nenaučil. Zahrál jsem si s nim a jeho společníkama dvě kola podivného domina. Už jsme museli odejít /odjet/ a tak my Charles ještě nadiktoval číslo a řek at se mu ozvu, že tu už nikoho nemá (manželka seděla opodál, jen nevěděl jak to říct).