Saturday, 13 January 2007

Prvni...

..možná, že jsem to i slíbil. každopádně to bude nepravidelné a možná mě to zas brzy omrzí. tak spíš řekněte, když je to zbytečné..

Včera ráno jsme měli bilanci se svýma šéfikama. Přišli k nám domu aby si prohlídli jestli jsme něco nezničili. Nic jsme nezničili a Kate šla na řadu jako první. Já v pokoji nejdřív (tajně?) poslouchal a potom si začal číst Sinuheta. Když na mě přišla řada a dostali se až k problémům: začal jsem s tím že se mi nelíbí že pracuju 40 hodin týdně a jako dobrovolník bych měl jenom třicet pět. Dostalo se mi odpovědi, v níž se smíchali dvě nostalgická vyprávění z mládí o tom jak byli v Anglii a jak to bylo těžký. Co na to namítnout? Řikal jsem, že by nám konečně už mohli dát tu rychlovaznou konvici, kterou byli reklamovat. Tentokrát mi vyprávěli o tom, že i jiný EVS dobrovolníci v jiných bytech taky rychlovarnou konvici nemaj a že to není naše právo. Ukázali na kastrůlek co ležel na plotně a že to stačí (kastrůlek pochází z Čech, ale to jsem raději neřekl). Mluvil jsem o ulomenym kohoutku v kuchyni o kterym jsme jim řikali už před třema měsícema. (mýtí nádobí je sázka do loterie, několik minut totiž voda teče obloukem ale pak to náhle začne stříkat proudem několika metrů). To bylo první v čem jsem uspěl – pan šéf ho přijde opravit. Přivezli nám ale televizi, kterou měli přivést druhej týden v září. Vypadá, že bude vysílat černobíle. Je velká a nefunguje. Pak odešli. A já taky. Do práce.
U baráku jsem v budce našel dopis č.25 od babičky. Cestou na tramvaj sem se dozvědel, že babička je nemocná, má rýmu, smrká bílou vodu z nosu, kašle a vykašlává žlutý hlen z průdušek. Byla u lékaře Mudr. Jana Címaly tam v Bráníku, který je bývalý vojenský lékař, má smysl pro pořádek, kázeň, disciplínu, řád, vstřícný, ochotný. Dostala 20 tablet antibiotik a silný lékařský sirup. Psala mi ještě o tom jak má co brát a že mu na oplátku koupila Ruské šampanské naproti v Plusu. Stálo 90Kč. Dále psala, že se Topolánek může vrátit k manželce apod. Dopis mě rozveselil a tramvaj už přijížděla.
Z tramvaje jsem přesedl do vlaku, protože až do února budu pracovat u jezera za Grenoblem. Neměl jsem lístek a tak se mi četlo težko, a když kolem šel průvodčí nešlo to vůbec. Zbývaly mi poslední články Respektu a ráno se mi nechtělo do batohu brát knihu. Dojel sem nezkontrolován a u silnice před nádražím čekal na Valerii, Thomase a Alici. Respekt skončil v nádražním koši a tak sem se nudil. Po chvíli se na druhé straně silnice objevil bílý vlčák bez obojku a bez pána. Ačkoliv ta silnice byla jinak rušná, nic nejelo a on ji přešel bez zastavení a ohlédnutí. Zmizel za autem na parkovišti. Přemýšlel jsem nad tím, jestli život určuje něco jiného než náhoda a že je dobře, když ho nepřejelo auto.
Přijeli po francouzsku, o 30minut později.
Odpoledne jsem chodili po značených stezkách. Kontrolovali jestli jsou správně značený, jestli tam značky vůbec jsou. Kreslili do mapy jestli jdeme po silnici, ceste nebo stezce (route, chemin, sentier) apod. O týhle práci a o tom jakej v tom maj bordel ale jindy.. V 17:00 jsme to zabalili a jeli autem zpátky do Grenoblu, čekali jsme v zácpě a tak jsem na kurz francouzštiny přišel o hodinu později. O přestávce jsem se potkal s Čechem z kurzu pro začátečníky. Jmenoval se Vilém a byl z Uherský Brodu. Ptal se jestli vim, kde to je a já mu řek, že sem pražák –(napadlo mě že by se tomu moch smát a tak se i stalo) – ale že to bude asi někde u Uherského Hradiště. Pak jsem se bavili o tom co tu děláme a jak dlouho tu sme a budem. Jako obvykle s Čechem. Vystudoval chemii a tady pracuje v cyklotronu, což je taková kulatá budova, kde by měl být i zkušební jadernej reaktor. Ondřej /Svoboda/ mi řikal, že lidi co tam pracujou maj zakázáno pít EVIAN protože v ní sou stopový prvky něčeho radioaktivního, takže jim tam ty lidi pak pípaj na poplach. Co je na tom pravdy nevím, nicméně u Viléma jsem si to ověřit zapomněl. Podali jsme si ruce a neurčitě se rozloučili. Jel jsem tramvají domu.
Večeři jsem sněd rychle, protože jsem mel být v 21:45 u budky. Hovor trval půl hodiny. Odcházel jsem veselejší. Po příchodu domů Kate už spala, připravil jsem si oběd na další den, udělal repetici v supermemu a plynule se přesunul do lucidních krajin. Ted už asi spím.

2 comments:

schtjepan said...

ó jé! to je

krása!

jen si nastav hodiny

čekám na další a nebojím se o tebe

Petr said...

zdravim, vítám zpět mezi živý, po zádech plácám...

čekám, kdy se tu začnou objevovat nějaký hodnotný fotky.