Segolene Royal je kandidátkou na prezidentku za PS- Parti Socialiste. Za jejího rivala se obecně považuje Nicolas Sarkozy za pravicovou UMP – l’Union pour la Majorité presidentielle (do češtiny nesmyslně překládáno jako Unie za lidové hnutí) . Celkově je kandidatu pres 30, ale očekává se souboj mezi těmato dvěmi. Volby probíhají dvoukolově o prvním a třetím dubnovém víkendu, nově zvolený prezident převezme pravomoc nejpozději do 10.května. Poprvé v historii páté republiky se prezident volí už po pěti letech /před rokem 2002 to bylo let sedm/. Právě díky této změně mohl do třetího období kandidovat i prezident Jacques Chirac. Neučinil tak. V jeho 75 letech se správně rozhodl si dát pauzu.
Meeting se konal v největší hale Grenoblu a podle odhadů tam bylo tři tisíce lidí. Na tribunách seděla veřejnost. Na hřišti VIP, Mouvement des Jeunes socialistes (hnutí mladých socialistů) a ostatni pozvaní, proto jsem tam byl i já jako dobrovolník Unis-cité. Začátek „otevřené diskuze“ byl oznámen na 18:00. Jako pozvaným se nám ale dostalo echo, že Royal příjde stejně až v sedm. První, co mě ochromilo po příchodu do haly, byli mladí socialisté. Všichni měli červená trička s nápisem jejich organizace a textem FIERS D’ETRE SOCIALISTES (Pyšní na to být socialisty). Kdybych neuměl francouzsky, řekl bych spíše, že očekáváme příchod popové hvězdy. Stojíce na svých židlích sice křičeli „Segolene Presidente“, ale do do bassů písničky Madonny mi to připadalo take jako přestávka při hokeji. Před tím než přišla, vešel do již předem připravené uličky kdosi z ochranky a mával rukama ať křičíme ještě víc. A oni řvali.
Ve skutečnosti se nejednalo o debatu, ale o „svědectví“ mladých francouzů. Segolene totiž v rámci svého boje za participační demokracii jezdí po Francii, aby nasbírala přání lidu a z nich pak vytvoří svůj politický program. Ten má být oznámen 11.února. Tím pádem na otázky neodpovídala. Když byla nedávno v televizní debatě a měla mluvit z patra, blábolila tam prý pátý přes devátý, tak možná i proto. Mimo to se jí vyčítá nezkušenost v politice, její nejvyšší a zároveň současný post je prezidentka Conseil Regional - Poitou Charentes (prezidentka Regionální Rady). U nás pro to neexistuje ekvivalent, ale s ohledem na moc a zodpovědnost se to dá přirovnat třeba k starostovi Opavy. V tomto ohledu je v porovnání se Sarkozym-bývalým ministrem financí a současným ministrem vnitra značně znevýhodněná. Její cesta k vysoké politice vede přes jejího životního druha Francois Rollanda, který je předsedou socialistů (teď si představte Paroubkovu ženu jako prezidenta čr.).
Po první hodině „svědectví“ (temoignages), kdy si studenti, nezaměstnaní i různí zástupci lidu všech možných instancí stěžovali, přišel na řadu 45 minutový monolog Segolene. Mluvila jako správná politička, v metaforách, o cílech hraničících s utopií, o tom, že přijde změna. Nejlépe její diskurz vyjadřuje i její nedosažitelný volební slogan pod kterým stála: Le progres pour tous, Le respect pour chacun (Pokrok pro všechny, Respekt pro každého). Celou dobu se smála, byla dobře nalíčená i oblečená. Mluvila o ekologii, a mě zarazily ty tuny volebních plakátu válejících se na zemi (z křídového papíru). Řikala bez vysvětlení, že pravice využíva média a publikum souhlasně bučelo a řvalo fůůj. Když jsem během projevu na chvíli ztratil pozornost, vedle mě si dva mladí tlustí socialisté četli dopis. Byla to pozvánka na meeting od ústředí její strany. Poprosil jsem je, jestli bych si ho nemohl přečíst. Mimo klasické pozvánky mě ihned rozesmálo oslovení : Cher camarade, Chere camarade – Drahý soudruhu, Drahá soudružko. Inu, historické předsudky nejsou všude stejné. Podal jsem ho zpátky s úsměšným: Merci camarades.
S Romainem jsme to už nevydrželi a odešli o chvíli před koncem. Venku pak při cigaretě ideálně shrnul postoj většiny francouzů (co znám) ke kandidátum na prezidenta: „..franchement..Sarko et Royal..je suis dans la merde, je sais pas qui voter...Sarkozy est conard, mais au moins tu sais ou il va.“ Cywe, fakt nevim koho budu volit, Sarkozy je sice kretén, ale alespoň víš, co od něj můžeš očekávat. To se u Segolene Royal zatím neví.
Friday, 2 February 2007
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
10 comments:
tohle byl moc povedený příspěvek, takový si představuju na blogu mladého politologa studujícího toho času science po v grenoblu:)
Pěkné, pěkné, jen více (i když třeba méně) a častěji, prosíme...
JKa
The Union for a Popular Movement (Union pour un Mouvement Populaire, UMP), initially named the Union for the Presidential Majority (Union pour la Majorité Présidentielle), is the main French conservative political party.
hezke, hezke
zdravim
temato dvemi, no tyvole...
jo, dobrý, eště poladit pravopis a můžeš to posílat směr respekt/A2...
a čekat, co ti odpoví :)
já mu to zkontroluju, když dostanu 20% honoráře:) schtj
ale kluci..
od toho mají v novinách korektory.)
ne, fakt bych to snad zkusil nekam poslat. ale radsi driv nez pozdeji.
a ted zcela vazne. jestli chceš do respektu, tak prijd k ivanu lamperovi a rekni, ze te posila mara. to jep ry legendarni password dvere otevirajici...
me spis lamper otevira kazdy tyden dvere k deni v cesku.
.ne zcela vazne..me aspirace jsou v tomto oboru nizke.p
Post a Comment