Tuto neděli 22.dubna to začne, čeká nás první kolo prezidentských voleb. Pokud žádný z kandidátů v prvním kole nevyhraje nadpoloviční většinou, 5.května přijde kolo druhé jen mezi dvěma nejsilnějšími. Většina mých spolupracovníků zatím neví, kterého z těch dvanácti zaškrtnout. Ti rozhodní jako lidé z neziskového sektoru vybírají levici. Jsou tu i tací, kteří budou volit bíle (pro nikoho). Ve volebním dění se ve své pracovní skupině orientuji nejvíce. Jim je to ukradené. Ti víc extrémní možná jen v skrytu duše doufají, že vyhraje Le Pen nebo Sarkozy, neboť „už dlouho nedemonstrovali“ . Dokonce už jsem několikrát zaslechl názor, že pokud se do druhého kola dostane opravdu Le Pen se Sarkozym, je lepší volit Le Pena, aby vznikla občanská válka, a následně ta dlouho očekávaná Šestá Republika. Problém levice je množství kandidátů bez jediného leadera. Dříve se myslelo, že by tuto roli mohla zastávat Segolene Royal za Parti Socialiste, ale francouzské kolektivní vědomí ji dnes chápe jako neschopnou/nevhodnou. A tak levicoví voliči budou hlasovat nejspíše obdobně jako v roce 2002, tak pět procent pro pošťáka Besancenota (Ligue communiste révolutionnaire) i pro Arlette Laguiller (Lutte ouvrière), zbytek pro Marie-George Buffet (Parti Communiste)a Segolene Royal...zatímco rasisti dají hlas Le Penovi, bohatí Sarkozymu (aby jim snížil ISF- daň pro vlastníky majetku vyšší než 760 000 euro) a zbytek pro středopravicového kandidáta Francois Bayouru. Takto zjednodušovat samozřejmě nejde, ale lepšímu pochopení to snad pomůže.
Spíše než politiku je zajímavější pozorovat přístup společnosti. Až na dva lidi jsem tu nepotkal nikoho, kdo by svůj výběr dokázal vysvětlit, kdo by četl program svého kandidáta. Na meetingu, podle výzkumu veřejného mínění druhého nejsilnějšího kandidáta, Francois Bayrou bylo v čtyřistatisícové grenobelské aglomeraci odhadem 800 lidí. Naproti tomu jedno z pěti francouzských nejvíce sledovaných videí na youtube se jmenuje: Le Vrai Sarkozy. Sugestivně se v něm míchají policejní záběry z předměstí s hudbou a proslovy maďarského hlupáka Sarkozyho. Jediná pozorovatelná změna v ulicích jsou plakáty, ale ne jen tak všude. Po minulých volbách se zpřísnily zákony a tudíž jsou jen na předem připravených dvanácti tabulích před radnicemi a ostatními státními institucemi. Podle nového zákona také plakáty nesmí obsahovat kombinace barev francouzské vlajky pokud nejsou součástí loga strany kandidáta. Možná, že to nebyl vůbec špatný nápad, je však smutné, že dnes už ve většině demokracií rozhoduje o budoucím směřováním země barva plakátů.
Tuesday, 17 April 2007
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
1 comment:
O volby se zajímají kandidáti a politologové, jak se zdá. Ach ta demokracie. To není jen tak.
Nebo, že by to bylo, jak říkal jeden turek už v roce 1983: "Democracy? It is not for us..."
JKa
Post a Comment