Tuesday, 23 January 2007

Montpellier

Do Montpellier jsem přijel dopoledne a s Nickolasem se setkal až večer. Den jsem strávil s Litevkou Gyntou, která se měla večer setkat s někym z Hospitalityclub u. Chodili jsme po městě, byli v několika galeriích, (vy)hrál jsem enormní šachy v místnim parku nad nakym arabem, nudili se. Montpellier má malý ale hezký centrum, jsou tam baráky, jejichž postranní zdi bez oken jsou pomalovaný tak, aby vypadali jako normální domy (říká se tomu, trompe-l’éil). .
S Nickolasem jsme měli sraz před nádražím. Už do telefonu se mě ptal jestli mam čas celou noc, ten samej den se totiž vrátil po třech měsících z Maroka. Byl tam jako „animátor“ u dětí.
Smál se, že už mluvim francouzsky. Pilo se, nejdřív vevnitř a pak venku. Mimojiné jsem se dozvědel, že Nicko má ve čtvrtek pohovor na speciální pedagogiku v Lyonu. Šel jsem spát ve čtyři. Ve tři odpoledne jsme vyšli z bytu Camille (tam kde si byl i ti Tomáši). My dva a ještě s náma byl Eli. Mám dojem, že Eli je teplej. Koupili šunku, sýr, rajčata, bagety a šli to sníst do zahrad. Původně jsme měli jet k moři, ale Eli musel od pěti pracovat a tak jsme to nestihli. Večer jsme šli na narozeniny holky, jejíž jméno jsem zapomněl. Probíhalo to tradičně francouzsky: hodně lidí v malym bytě, konverzace, odchod pro nákup alkoholu do Episserie, hašiš, kytara. .rozhodli jsme se s Nickolasem, že se pojedem podívat na východ slunce. Ve čtyři jsem to zatáh, zbudil mě sice kolem šestý, ale jemu samotnýmu ani nikomu jinýmu se už nechtělo. Přesto jsem vyjeli. Původně jsem měl řídit já, protože sem nepil, ale on se nedal přemluvit. Bylo sedm a montpellier ještě spalo. Jeli jsem na červený, řikal, ale že to tam zná a že se díval jestli něco nejede. Moc sem mu nevěřil. K moři to trvalo půl hodiny. Přijeli jsme trochu dřív a tak jsme měli ještě čas jít do Boulangerie. Koupili jsme si 5 včerejších kroksantů za cenu jednoho čerstvýho. Prodavačka věděla, kdy otevírá Carrefour, ale nevěděla, kdy vychází slunce. Došli jsem na poslední kámen mola. Čekali a jedli. Smál sem se, že tam maj moře co nemá vlny ani příliv a odliv, protože sem to nevěděl. Byly mraky, a tak jsem místo slunce viděli červeno oranžovou mlhu v dáli. Přesto však, být svědek přeměny noci na den je krásný.Kousek od tamtud byl bleší trh. Chtěl sem si koupit pannu z výlohy za 80€(smluvní) , ale neměl sem ani euro. Vrátili jsme se a hodinu spali. Pak jsme jeli k Nickolasovi domu, bydlí ve vesnici za Montpellier. Byla tam jeho máma, bratr a později přišli i náký kamarádi ze Skauta. Nickolas vařil typickou marockou chálku:brambory, kuře, velký oranžový brambory, rajčata. Vaří se to v divnym hrnci a ze stejnýho to pak i všichni jí. U jídla se nepije a jí se pravou rukou. Islám to sice vysvětluje andělama a kdoví čim, ale je to zkrátka kůli tomu, že levou se utírá prdel. Možná mě měli za chytrýho, protože se hádali kdo napsal Madame Bovaryovou a Candide a já to zrovna věděl.
V půl šestý jsem přišel na nádraží. V tgv sem sousedce důchodkyni nabíd ovoce. Nechtěla a smrděla.. usnul jsem.
Připadalo mi, že poprvé od září ve Francii skutečně žiju.

6 comments:

Anonymous said...

Konečně, už jsme si dělali starosti.
Hezky tam piš, ať víme, co děláš...

JKa

Petr said...

Teda juniore...

je radost, že když teď vojtovi se štepánem tak trochu docházejí síly a vybírají si oddechový čas, nastupuje mladá krev v plný síle.

btw: takhle si představuju francouzskej post, tudíž to splňuje jisté kulturní stereotypy, ale styl vyprávění je originelní. good shit.

schtjepan said...

cháchochó

Anonymous said...

to se pekne cte,jak se ti dobrovolnici prateli a byvaly DICovy dobrovolnik se hlasi na specialni pedagogiku

Anonymous said...

vyborny cteni pred spanim..
lets continue prosim prosim

schtjepan said...

ty vole, kundiči, nenech se prosit a nahoď nějaký další příběh se včerejšíma kroxantama nebo podobně